2022

Co: XXV. Národní výstava velšských plemen pony a cob

Kdy: 12. - 14. 8. 2022

Kde: Plasy

Pořadatel: Stáj Trawel Štichovice

Kdo: Janča, Míša, Tom, Brownie Domino

Posuzovatel: John Welsh, Lorraine Clynes Thomas

Kdybych měla shrnout letošní Plasy jen jedním slovem, bylo by to obří DÍKY.

​

Do Plas jsme tentokrát vyrazili už ve čtvrtek, kde se k nám přidala Áďa. Čtvrteční večer jsme využily k tomu, abychom naučily Brownieho skákat, protože to neuměl. Pak jsme se snažily udělat z Iveca to nejhezčí auto, co tam stálo, dokonce jsme měly kromě světýlek i kytku a bjuty koutek. Bohužel se soutěž o nejhezčí auto nekonala .

V pátek mě čekaly tři traily na ruce. Loni jsem trail vyhrála s Míšou, tak jsem samozřejmě chtěla letos svoje vítězství obhájit. Nejdřív jsem šla s Browninem a pak se žlutými. Brownin měl lehký problém s houpačkou, ale když zjistil, že mi to nohy nesežralo, tak na to nakonec taky vlezl, měla jsem z něj radost. No a pak přišla poslední překážka. Kde jsem se rozsekala. Ovšem Áďu mohu jako skokového trenéra jen a pouze doporučit, Brownie se opravdu snažil skok skočit a neshodit, vzal to stylově. Já jsem se stylově najedla hlíny. Povrchu v Plasech musím dát za pátek 4 body z 10, byl poněkud tvrdý, příliš tvrdý pro můj prstík, který udělal křup. To mě ale nezastavilo a pokračovala jsem dál, čekaly mě ještě 2 traily. Můj trest za přemotivování pokračoval tím, že se Míšovi podařilo sejít z houpačky, jinak dobrý výkon. S Tomem už jsem to tak nějak vzdala a nakonec z toho bylo 4. místo, což vůbec nechápu. Musím říct, že to se momentálně řadí mezi jeho životní výkony. Po vyhlášení trailů přichází čas na první velký dík - obří dík patří mamce od Ádi za to, že mě svezla na emery do Plzně, dokážu si představit, že měla určitě lepší plány na páteční odpoledne. V nemocnici mi bylo řečeno, že ten prst je zlomený a že bych měla být v klidu, ledovat ho a nezatěžovat ho. Žádný problém (haha). V pátek večer dorazila i Nikča.

V sobotu ráno jsem chtěla zatáhnout jízdu zručnosti na oprati, ale nějak se to nesetkalo s pochopením, tak jsem byla vyhecována, že ať zapomenu na to, že oprať nepůjdu, že je vypsaná kvůli nám. No... tak někdo říká, že vyhrál s prstem v nose, já a Míša jsme oprať nějakým záhadným způsobem vyhráli i s prstem v ortéze. Následně jsem půl dne všem říkala, že nemám vykoupaného koně a namazaný postroj, protože nechci do šampionátu. Míša chodil v drivingu tak skvěle, že jsem měla problém tomu sama uvěřit a i nevykoupanej si nakonec vychodil vicešampiona drivingu. I když toho měl v celkovém šampionátu až po krk a málem ho tam zašlapalo podsedlové Céčko, tak i tam stál a choval se slušně. Nakonec oba žluté chlapce čekal vozatajský parkur. Musím se přiznat, že jsem měla cukříkovou růžovou sadu už od loňska schovanou na jinou příležitost a na to, že před závody jsem netrénovala v jedničce, ale v tandemu, že oba chodili velice velice slušně. To mě na tom prstu mrzelo nejvíc. Tandem totiž s tím prstem mínus nebylo možné odřídit. Tak holt příští rok. Nejvíc jsem pak s odstupem času a zveřejněním výsledků nechápala to, že Tom dokonce v jednom kole Míšu předběhl a výkony měli oba velmi vyrovnané!! Kdo by tomu kdy věřil, kam až to Tom dotáhne! Na to, že jsem je doleva točila hlavně přes bič, jsem na ně opravdu neskutečně pyšná! Celkově z toho bylo 3. a 4. místo, kdy mezi sebou kluky dělily pouhé 4 vteřiny. Po tomto výkonu následoval výlet pro mraženou zeleninu.

V neděli měli volno žlutí a čekala mě jen výstava s Brownínem. U Brownieho už se bohužel projevilo to, že stál 4 dny na boxe a trochu si zahřebčil. Na druhou stranu se opravdu perfektně předvedl v klusu, tím mi udělal radost, kluk jeden ušatá. Nemůžu se dočkat, až bude svoje chody ukazovat v zápřeži. Pak jsme s Áďou vzaly do šampionátu hříbě s kobylou, kde musím potvrdit, že Mystery Racer of Magic Star je opravdu Racer. Každopádně v šampionátu už byl hoďnoučký roztomiloučký miminko.

No a na závěr bych chtěla neskutečně moc poděkovat všem, co mi v Plasech nějakým způsobem pomohli, hlavně Ádě, Niki, Janě a Karlovi z Hřebčína Magic Star a dětem z JK Dominika. Nevím, co bych bez vás dělala! ať už jste nosili vodu, dali koním seno, vyčistili je, vykydali, nauzdili, udělali mi culík nebo cokoliv jiného, i podržení čehokoli pro mě s tím prstem byla neskutečná pomoc! Děkuju, děkuju, děkuju! A v neposlední řadě musím taky poděkovat Pavlu a Petře Blažkovým z hřebčína Trawel a celému týmu lidí kolem, za krásnou akci, kam se vždy s radostí vracíme!

Moje prstík story bohužel stále pokračuje a poslední dobou se nevyvíjí tak, jak bych chtěla. To je jen taková rada do života - nepodceňujte zlomeniny prstů, vypadá to banálně, ale legrace to bohužel není...