2016

Co: "Sraz u kruhovky"
Kdy: 14.5.2016
Kde: Magic statek Tatinná 
Pořadatel: Michal Vaněk
Kdo: Janča & Míša, Eliška & Tom

​

Na tento kurz jsem se hodně těšila a doufala jsem, že mi ukáže nějakou novou metodu ve výcviku koní a že mi otevře oči - tento kurz mi ty oči nejen zavřel, ale taky důkladně slepil k sobě - tak nějak tuto kapitolu nebudu chtít už asi nikdy otevřít.
Asi bych začala tím, že vychovanost hřebce nejde posuzovat podle chování v cizím prostředí - účastníci tam na mě házeli neustále blbé pohledy a několik z nich si také neodpustilo své "chytré" poznámky nehledě na to, že jsem dost dopředu upozorňovala na to, že budou kluci hřebčit. V podstatě jsem je tam vzala i proto, že o nic nejde, tak aby se taky trochu okoukali.

Když jsem tam jela, možná to nebyl ještě ani rok a půl od doby co je mám. Poníci k nám přijeli jako neosahaná odstávčata a já měla v tu dobu téměř nulové zkušenosti - většinu věcí jsem znala jen prakticky, ale chyběla mi praxe. Za poníky jsem se dostávala jen o víkendech a naše důvěra začala nějakým způsobem vypadat jako důvěra až v polovině března roku 2015 (nechali se chytit aniž by za nimi člověk lítal po výběhu s vodítkem a naháněl je do rohu). A po tom kurzu (částečně i v jeho průběhu) jsem měla pocit, že se vracím někam do doby kamenný - do doby kdy si ode mě můj kůň nenechá nandat ani ohlávku, ani se nenechá chytit. Do teď je po*ranej z toho, když někdo roztáhne ruce.. a tak nějak jsem dospěla k názoru, že buď jsem zůstala nepochopena já, nebo zůstal nepochopen můj kůň. Já se při výchově mých koní nesnažím koně zlomit - nechávám v něm stále žít toho hřebce, jo, sice bych ho za to občas nasekala do salámu, ale je to prostě moje miminko - beru je jako svoje děti. Třeba s Tomem se mi v kruhovce vůbec pracovat nechtělo, protože on jde už odmalinka proti tlaku ještě větším protitlakem. On by se tou mrkvovkou nechal mlátit dokud by mě to nepřestalo bavit. A navíc jsou oba páni hřebci s vlastní důstojností, kterou jim nechávám, u nás doma všichni žijí na stejné úrovni s mírnou převahou člověka (tím myslím koně, psy, prasata, ovce, kozy..). Moji koně mě berou jako člena stáda jakmile sedím nebo ležím, jdu do výběhu a oni si ke mně jdou lehnout, nechávají se drbkat nebo naopak drbkají oni mě, ale jakmile stojím, jsem člověk - a když člověk stojí, jsou tu jistý hranice a daný meze, který se musí dodržovat - a oni to moc dobře vědí a dodržují je. Když mám jednou za 100 let možnost pracovat s velkými koňmi, přijde mi, že velcí koně mají úplně jinou mentalitu, přijde mi, že poník nikdy nedá nic zadarmo - narozdíl od velkého koně. 

Moje ego bylo asi zlomeno víc než ego mýho alfahřebce, ale už je to dobrý :--))

A celkově mě ten kurz utvrdil v tom, že to moje samouctví je ta nejlepší cesta kterou jdeme - i když to občas bývá pokus/omyl.

PS: asi to nepochopíte, jelikož jste tam nebyli a neznáte souvislosti, ale jde o to, že se to snad, ať už přímo nebo nepřímo, přenese k člověku, kterému je to prvotně určeno :)

Po tomto víkendu jsme museli jít načerpat novou energii na louku :)